Jak Karla nedostihla karma

Karel, Marek a Honza jsou pravičáci. A protože vrána k vráně, sešli se jednoho letního dne u Karla na zahrádce. Karel vážně popotáhl ze své oblíbené dýmky, kterou mu věnoval majitel čajovny spolu s poděkováním za věrnou přízeň 

jeho kapitalistickému podniku. „Víš, nerozumím tomu. Urputní zastánci pravdy mne považují za levičáka a socana. A přitom ti samí, kteří zuřivě karmují Šichtařovou, jsou pro zastropování cen energií.“  

„Vtipná karma, Karle“, ozval se Honza.  

Karel zpražil Honzu pohledem. „ Já mám raději ty negativní reakce, že.. jako nechci zase přehánět, že… možná mi ta negativní reakce udělá větší radost.“    

„Výborně, Karle.“ Ocenil Karlovu sebereflexi Honza a vzápětí dodal: „Promiň, síla zvyku…“    

Marek se líně protáhl na sluníčku. „Kdo je levičák, není inteligent.  Já jsem makal a teď mám vatu a navíc dva měsíce zasloužené prázdniny.  Levičáci pořád jen fňukají. Jako správný chlap se umím postarat sám o sebe. Jo, sám o sebe. “ 

„Dělám si z levičáků legraci, že….Marku, čekají jen s nataženou rukou peníze od státu….“. Karel si opovržlivě odfrknul a pokračoval: : „A propos, co tvé dotace, Marku, vyšly ti ty z EU? “

"Vtipné, Karle“, rozpoznal Honza svoji příležitost.        

„Jasně, kdo není líný levičák, Karle, tak si ty dotace i pro podporu kinematografie vyběhá. A já jsem fakt makal, takže máme naštěstí dotace z EU, z kraje i od města.“   Marek si náhle vzpomněl na Filipa. Jeho dávný kamarád se vpracoval těžkou dřinou z kuchaře k majiteli příjemné hospůdky. K Filipovi do hospůdky chodil rád a Filip ho na oplátku rád pohostil zadarmo i přes to, že za covidu zkrachoval a i teď bojuje o přežití kvůli cenám energií. Marek cítil s Filipem sounáležitost. I Filip si umí poradit.  Naposledy se mu svěřil, že servíruje hladovým zákazníkům houby.       

„Přesně, ech ech….. eh… Marku“,  vyfoukl Karel oblak dýmu. „I já makám. Upřednostňuji ale jenom příležitostná zaměstnání. Placení daní je výmysl levičáků.  Důchod mi sice to občasné poflakování moc nezajistí, ale nefňukám. Dobře vím, že v našem státu nikdo hlady neumře.  A taky na sobě pracuji. Chodím pořád na školení bezpečnosti práce.“  Karel si vzpomněl na příjemné hřmění školitele BOZP: „Kdo neumí pochopit nařízení a směrnice EU k bezpečnosti práce, ten na to doplatí…“

„Souhlas, Karle, velký souhlas!“ neudržel se Honza.

„Mám rád nesouhlas, že… Honzo…., těším se už tři roky, že mne navštíví Pepa Nožička, že….“

Vrzla branka. Byl čtvrtek krátce po páté a každý čtvrtek odpoledne chodí navštěvovat Karla Patrik. „Patrik, Patrik Ban-ga… Nomen omen.“ Napadlo Karla a v náhlém políbení múzy se musel upřímně zasmát dalšímu ze svých bravurních vtipů. Pak si ale vzpomněl na poslední školení o bezpečnosti práce a svoji skvělou myšlenku raději jen pošeptal Honzovi.  

„Zasloužená vtipná karma!“, vykřikl Honza. Ale jeho ocenění nikdo neslyšel.  Trrrrrrr, hůůůůůů, trrrrrr…….. hluk vlaku, který každou celou projíždí za Karlovým skromným domkem, jeho větu zcela  pohltil.  A tak Karla nezastihla ta nejzaslouženější vtipná Karma. Zatím.

Zdroje: 

1) https://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753132

2) https://www.databazeknih.cz/zivotopis/karel-trcalek-138753

3) Zdejší úsměvné diskuze